Oslovili jsme s několika otázkami pana Romana Svitáka, vedoucí odboru bezpečnosti a krizového řízení Krajského úřadu Karlovarského kraje.
Problematikou vnitřní bezpečnosti, prevencí kriminality a krizovým řízením se zabývám celou svou profesní kariéru, tedy bez mála 28 let. Působil jsem především u bezpečnostních sborů. Na současné pozici vedoucího odboru bezpečnosti a krizového řízení jsem krátce, ale právě předchozí profesní zkušenost u silových rezortů a současný náhled ze strany výkonu samosprávy, mi dávají velmi široký a pestrý obraz o pojetí bezpečnosti, prevence kriminality a krizového řízení. Toto mohu plně využít ve prospěch dané problematiky. Současně jsem vystudoval obor Bezpečnostně právní studium na Policejní akademii, což také předurčovalo můj profesní směr. K bezpečnostním sborům jsem nastoupil po absolvování střední školy a výkonu náhradní vojenské služby. Dá se říci, že mne tato problematika vždy vnitřně přitahovala.
Řekl bych, že tak nějak obojí. Měl jsem potřebu změnit své profesní uplatnění u silových složek, zkusit něco jiného, ale přitom zůstat v „oboru“. Dále jsem měl potřebu vrátit se pracovně do našeho kraje, kde bydlím a mám rodinu. V té době jsem již několik let pracoval v Praze a to mělo své úskalí. Když jsem zjistil, že je vyhlášeno výběrové řízení na pozici vedoucího odboru bezpečnosti a krizového řízení v našem kraji, velmi mě to oslovilo. Bral jsem to jako „výzvu“ a rozhodl jsem se, že se do výběrového řízení přihlásím. Uspěl jsem a to bylo rozhodující pro výběr této práce.
Jak jsem již uvedl, jsem zde historicky krátkou dobu, a tedy je ještě brzy na bilancování. Nicméně se nám podařilo personálně stabilizovat odbor, obsadit klíčová místa, jako je pozice krajského protidrogového koordinátora na oddělení bezpečnosti a prevence, posílit oddělení krizového řízení a systémově zavést oddělení ochrany areálu. Aktivně se rozjely pracovní skupiny v oblasti prevence kriminality a protidrogové prevence, kde jsou též zástupci odborné veřejnosti, kteří řeší praktické problémy na místní úrovni. V našem kraji máme nastavenu výbornou spolupráci s Hasičským záchranným sborem, Krajským ředitelstvím policie, Zdravotnickou záchrannou službou, s městskou policií a preventisty ve větších městech kraje, ale i s neziskovým sektorem jako je Asociace bezpečná škola, Záchranný kruh nebo spolek you-connected. Co se týče projektů, opětovně se nastartovaly projekty týkající se bezpečnosti škol, které považuji za velmi významné. Aktivně jsme přistoupili k problematice bezpečného kyberprostoru, kde vnímáme nové bezpečnostní hrozby včetně závislostních chování v on-line prostředí. V této oblasti jsme zpracovali metodiku, kterou v současné době budeme publikovat. V minulém roce jsme spustili projekt Bezpečné veřejné prostranství v Karlovarském kraji, který systematicky a komplexně řeší zabezpečení čtyř významných eventů ve třech městech Karlovy Vary, Sokolov a Cheb z hlediska problematiky ochrany měkkých cílů. Tento projekt byl ze strany poskytovatele dotace Ministerstva vnitra označen jako nejlepší projekt dobré praxe. Velkého pokroku jsme dosáhli i u projektu Společného operačního střediska složek integrovaného záchranného systému, který byl podpořen i v rámci Akčního plánu 3 vládou ČR a který se stal strategickým projektem Karlovarského kraje.
V mé práci mě pohání pouze dvě věci, a to je smysl dané práce a tým „zapálených“ odborníků pro danou problematiku, jehož jsem součástí. Smyslem dané práce v oblasti bezpečnosti, prevence kriminality a krizového řízení je velmi obecně ochrana života, zdraví, majetku, lidských a společenských hodnot. Je to mnohdy práce nedoceněná a někdy spojená s nepopulárními opatřeními, zejména v oblasti vnitřní bezpečnosti a krizového řízení. Pokud jste v „bezpečí“ tak to většinou ani nevnímáte. Bezpečí, stejně jako svobodu, bereme tak nějak samozřejmě. Ale je třeba si uvědomit, že za tím stojí těžká, často neviditelná, práce mnoha lidí. Je třeba si též uvědomit, že o svém bezpečí často rozhodujeme sami, svými činy. Našim úkolem je udělat vše proto, aby pocit „bezpečí“ byl samozřejmostí, v tom vidím smysl naší práce.
Co mě brzdí, to nelze jednoznačně říci. Někdy jsou to kapacitní důvody, někdy zvýšená byrokracie, někdy problematický vícestupňový proces schvalování, ale to asi k věci patří.
V oblasti bezpečnosti a prevence kriminality se chceme zaměřit na aktuální hrozby jako je ochrana měkkých cílů, což je fenomén doby, kdy se neustále setkáváme s násilnými útoky jakékoliv podoby a formy. Dále to je kyberprostor, kde nás čekají nové výzvy, jako je virtuální a rozšířená realita, umělá inteligence, internet věcí, smart home, hybridní hrozby, sociální sítě a rizika s tím spojená. V neposlední řadě se chceme zaměřit na problematiku vnímání pocitu bezpečí a na analýzu drogové scény. V oblasti krizové připravenosti a řízení rizik se chceme zaměřit na environmentální hrozby, jakými jsou zejména sucho a vítr. S tím je spojena problematika náhradního a nouzového zásobování pitnou vodou, přerušení dodávek elektrické energie ve větším rozsahu a též náhradní způsoby komunikace orgánů krizového řízení.
Jsem přesvědčen, že nezastupitelnou úlohou v prevenci kriminality je též vzájemné sdílení informací, zkušeností, příkladů dobré a špatné praxe, odborná diskuze a osvěta. Z těchto důvodů bych chtěl na tomto místě upozornit na blížící se seminář na téma „Agrese rodičů a žáků jako bezpečnostní riziko pro školu“, který pořádá odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra dne 15. dubna v Praze. Domnívám se, že se jedná o aktuální a naléhavé téma, o kterém je nutno vést odbornou diskuzi a hledat přijatelná a reálná východiska. Jsem rád, že na tomto semináři mohu vystoupit se svým příspěvkem, který se mimo jiné dotkne problematiky dohledové služby ve školách. /Kapacita účastníků na zmiňované akci je již vyčerpána - OPK/